Dobytek na silnicích!

úterý 18. říjen 2011 16:07

Onehdy jsem slyšela, že podle stylu jízdy se pozná charakter člověka. Asi na tom něco bude!

Nemohu si odpustit, svůj článek takto nazvat. Dlouho jsem po českých silnicích necestovala, a proto jsem byla v menším šoku, když jsem se vydala do Brna, Zlína a zpět, a pak také přes Prahu do Teplic a zpět.

O zdejších komunikacích jsem se vyjádřila v minulém článku, takže můj komentář již mají. I když odmítnutí peněz z EU na výstavbu nové D1 mě trochu zaráží.

Ale spíše jsem chtěla dnes okomentovat styl jízdy zdejších i zahraničních řidičů na českých dálnicích a silnicích. Jen za moje výlety by měli neúplatní policisté celkem slušně vyděláno na pokutách. Absolutní nedodržování rychlosti, nejen předepsané 130 km/h, ale také porušování omezené rychlosti v úsecích, kde jsou práce na silnici nebo snížení rychlosti kvůli hladině hluku u Prahy. To se některých jedinců zřejmě vůbec netýká, oni mají „nabušená fára“ a všem nám ostatním smrtelníkům ukáží, jak se má jezdit!

Jízda v levém pruhu je také velmi oblíbená, chápu, že v některých úsecích, kvůli stavu vozovky, téměř nezbytná. Ale když náhodou chci některé auto předjet, tak nestíhám dát znamení, že se chci vrátit zpět do pravého pruhu, a hned mám nalepeného rychlíka na zadku auta, bliká na mě, rozčiluje se, a když ho konečně pustím, tak na mě ukazuje svůj krásný obličej a manikúru na prostředním prstu. Ukazuje to na úpadek slušného chování naší společnosti!  Máme zde hodně choleriků a nedočkavců a že ta rychlost pak někoho stojí život už je nezajímá. Bohužel, naše dálnice nemají tři pruhy, jejich povrch radši ani nekomentuji, a když pravý pruh kolonizují samé nákladní auta, tak se zuřícím řidičům někdy nedivím.

I tak bychom především měli myslet na bezpečí okolo nás a také na to naše.

Celkem mě děsí nehodová bilance dálnice D1, kde téměř každý den hlásí nějakou těžkou havárii a ob den i smrtelné zranění. Když myslím na to, že manžel po ní jezdí každý den, to aby si snad raději pořídil obrněný transportér!

To v pražských ulicích je to jiná, tam se rychlost překročit moc nedá. Je to samé omezení rychlosti, z důvodu práce na silnicích a věčné, nekonečné kolony. Když se jednou dostanu k semaforu, tak  nějaké „pako“ vjede přímo přede mě, i když  stál v jiném přikázaném  pruhu. Mohla to být krásná srážka!

Chtěla bych tedy apelovat na všechny  řidiče, aby pokud možno byli ohleduplní k ostatním řidičům, neporušovali předpisy a hlavně neohrožovali druhé. Měli bychom si všichni – i ti „dobytci“, uvědomit, že život máme jen jeden a nic se nedá vrátit zpátky ani naše špatná rozhodnutí a spěchem se může vše naopak zastavit.

Sylvie Matlochová

Sylvie Matlochová

Sylvie Matlochová

Zdravotní sestra, pracující ve Velké Británii

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora